Chodili dokola malého chlapečka

Byli to politici. Chodili dokolečka dokola malého chlapečka, kterého stříhali. Tu ho střihli o DPH při nákupu plínek, pak zase při nákupu učebnic a později při nákupu prvních cigaret a láhve rumu. Pardon! Tuzemáku! Pak ho střihli od prvního zaměstnání o daň ze mzdy a sociální a zdravotní pojištění. A tak ho stříhali celý život a celý život toho chlapečka se železná židle otáčela a chlapeček se otáčel s tou židlí a tím pádem mu z toho šla hlava kolem, a nejen hlava, ale i krk a ouška a bříško a nožičky a jak se tak ten chlapeček točil i s tím bříškem, tak se mu z toho jednou udělalo špatně on se z toho všeho točení tak nějak ublinknul, nebo spíš normálně pozvracel.

Proč?

Normálně by naše babička řekla:“Pro slepičí kvoč, aby kvočna nekvokala, když nemá proč!“ Ale my víme, že se chlapeček pozvracel proto, že se ta židle nejen pořád otáčela, ale taky proto, že kolem něj pořád obcházeli ti politici a semtam ho postrčili, aby se točil rychleji, nebo zase na opačnou stranu a přitom si mumlali:“Jakou ještě naň uvalíme daň?“ A pak taky: „Kdy s ním do důchodu? A kdy do důchodů s ostatními? A nezdaníme taky pohřby?“ a tak dále. No řekněte, nepoblili byste se z toho taky?

Ohodnoťte příspěvek